un-tweólíce
- adverb
-
Smyre ðone seócan; untweólíce ðú hyne álýsest,
- Lchdm. i. 302, 4.
-
Hé grípð untweólíce ðæt behátene ríce,
- Homl. Th. i. 360, 25: Homl. Ass. 97, 184.
-
Heó getácnode untweólíce ða hálgan gelaðunge,
- 114, 412.
-
Untwílíce,
- Ælfc. T. Grn. 3, 39.
-
Se Sunu is gást and hálig untwýlíce,
- Homl. Th. i. 282, 30.
-
Untwýlíce ðú líhst,
- 378, 6.
-
Ða ungeleáffullan untwýlíce forwurðaþ on écnesse,
- ii. 60, 15: 110, 27: Basil admn. 4 ;
- Norm. 44, 12: 5 ;
- Norm. 46, 18.
-
Ealle ða geleáffullan fæderas sǽdon untwýlíce and geþwǽrlehton on ðam ánum, ðæt God gescypð ǽlces mannes sáwle,
- Homl. Skt. i. 1, 85.
Bosworth, Joseph. “un-tweólíce.” In An Anglo-Saxon Dictionary Online, edited by Thomas Northcote Toller, Christ Sean, and Ondřej Tichy. Prague: Faculty of Arts, Charles University, 2014. https://bosworthtoller.com/33919.
Checked: 1