wærc
- noun [ masculine ]
-
Mé sár gehrán, wærc in gewód,
- Exon. Th. 163, 29 ;
- Gú. 1001.
-
Seó reádnes and bryne ðæs swyles and wærces
rubor tumoris ardorque,
- Bd. 4, 19 ;
- S. 589, 31 .
-
Wið magan wærce . . . Wið wambe wærce,
- Lchdm. ii. 318, 4, 15: 356, 19, 22.
-
From wærc deáðes
a dolore mortis,
- Jn. Skt. p. 2, 3.
-
Wærco ł ádla
dolorum,
- Mt. Kmbl. 24, 8.
-
Wærcco,
- Mk. Skt. Lind. 13, 8.
- MS. T.
- A. R. 282, 12
- Rel. Ant. i. 51, 34
- Wrt. Voc. ii. 128, 83
- Lchdm. ii. 320, 3
- Lchdm. ii. 4, 23
- Lchdm. ii. 312, 2
- Lchdm. ii. 312, 5
- Lchdm. ii. 318, 15
Bosworth, Joseph. “wærc.” In An Anglo-Saxon Dictionary Online, edited by Thomas Northcote Toller, Christ Sean, and Ondřej Tichy. Prague: Faculty of Arts, Charles University, 2014. https://bosworthtoller.com/34414.
Checked: 1