sceaþan
- verb [ strong ]
-
Ðé ne sceaþeþ ǽnig,
- Ps. Th. 90, 7.
-
Oft ic ó;ðrum scód,
- Exon. Th. 401, 22 ;
- Rä. 21, 15.
-
Hé tóswengde líges leóman, swá hyra líce ne scód,
- 189, 16 ;
- Az. 60: 197,9 ;
- Az. 187 .
-
Se ðe nǽngum scód,
- 90, l ;
- Cri. 1467 .
-
Ðæt éce níþ ældum scód,
- 346, 5 ;
- Gn. Ex. 200 .
-
Ús hearde sceód freólecu fǽmne ( Eve )
,- Cd. Th. 61, 15 ;
- Gen. 997: 245, 17 ;
- Dan. 464 .
-
Sió hæleþum sceód ( punished? ),
- Elen. Kmbl. 1415 ;
- El. 709 .
-
Him ða cwyðe frécne scódon,
- Cd. Th. 96, 20 ;
- Gen. 1597 .
-
Scódun,
- Exon. Th. 134,30 ;
- Gú. 516 .
-
Ðæt him feóndes hond æt ðam ýtemestan ende ne scóde,
- 129, 1 ;
- Gú. 414 .
-
Sceaþen is mé sáre, frécne on ferhþe.
- Cd. Th. 53, 31 ;
- Gen. 869 .
-
Oft mec ísern scód sáre on sídan,
- Exon. Th. 485, 14 ;
- Rä. 71, 13.
-
Ne ic ne scaþe (scaþeð, MS.)
neque nocebo,
- Ps. Spl. 88, 33.
-
Ðý læs scyldhatan sceaþan mihton.
- Andr.Kmbl. 2296 ;
- An. 1149 .
Bosworth, Joseph. “sceaþan.” In An Anglo-Saxon Dictionary Online, edited by Thomas Northcote Toller, Christ Sean, and Ondřej Tichy. Prague: Faculty of Arts, Charles University, 2014. https://bosworthtoller.com/26632.
Checked: 2