scír-gemót
- noun [ neuter ]
-
Hér swutelaþ on þissum gewrite ðæt
án
scírgemót sæt æt Ægelnóþes stáne be Cnutes dæge cinges. Ðǽr sǽton Æðelstán biscop and Ranig ealdorman . . . and ðǽr, wæs Bryning scírgeréfa . . . and ealle ða þegnas on- Herefordscíre, Chart. Th. 336, 22.
-
Gif hé æt ðam þriddan cyrre náh riht næbbe, ðonne fare hé feórþan síðe tó scírgemðte,
- L. C. S. 19; Th. i. 386, 14.
-
Hǽbbe man tuwa on geáre scírgemðt,
- L. Edg. ii. 5; Th. i. 268, 3.
-
Habbe man twá scírgemót on geáre,
- L. C. S. 18; Th. .i. 386, 5.
- See Stubbs' Const. Hist. s.
Bosworth, Joseph. “scír-gemót.” In An Anglo-Saxon Dictionary Online, edited by Thomas Northcote Toller, Christ Sean, and Ondřej Tichy. Prague: Faculty of Arts, Charles University, 2014. https://bosworthtoller.com/26912.
Checked: 0