stán-hliþ
- noun [ neuter ]
-
Mín freónd siteþ under stán-hliðe,
- Exon. Th. 444, 16; Kl. 48.
-
Bídaþ stánhleoþu streámgewinnes,
- 384, 11; Rä. 4, 26.
-
Under stánhliðum,
- Cd. Th. 219, 28; Dan. 61.
-
Stánhleoðum,
- Elen. Kmbl. 1302; El. 653.
-
Ðás stánhleoþu stormas cnyssaþ,
- Exon. Th. 292, 18; Wand. 101.
-
Se æðeling hét stormas restan ymb stánhleoðu,
- Andr. Kmbl. 3152; An. 1579.
-
Æfter dúnscræfum ymb stánhleoðo,
- 2467; An. 1235.
-
Ofereode æþelinga bearn steáp stánhliðo, stige nearwe,
- Beo. Th. 2822; B. 1409.
Bosworth, Joseph. “stán-hliþ.” In An Anglo-Saxon Dictionary Online, edited by Thomas Northcote Toller, Christ Sean, and Ondřej Tichy. Prague: Faculty of Arts, Charles University, 2014. https://bosworthtoller.com/28754.
Checked: 0