Bosworth Toller's

Anglo-Saxon

Dictionary online

stíman

  • verb [ weak ]
Dictionary links
Grammar
stíman, stéman, stýman ; p. de
To emit a scent or vapour, exhale
Show examples
  • Ic stéme

    oleo,

      Ælfc. Gr. 26, 1 ; Zup. 153, 2.
  • Stémþ exalet, i. redolet, spiret, fetet, Wrt. Voc. ii. 144, 42 :

    fragrat, odorat, odorem dat,

      150, 34.
  • Willsele stýmeþ swétum swæccum,

      Exon. Th. 212, 21 ; Ph. 213.
  • Stémde

    redolet,

      Hpt. Gl. 516, 41.
  • Unásecgendlíc brǽð stémde of hire gyrlum,

      Homl. Th. i. 444, 11 : Homl. Skt. ii. 27, 110.
  • Ne mihte nán wyrtbrǽð swá wynsumlíce stéman,

      27, 113.
  • Ðú stémenda

    redolens,

      Hymn. Surt. 47, 22.
  • Stémendre

    fragrantis, odorantis,

      Hpt. Gl. 441, 72.
  • Stémendes swæcces

    nardi pistici,

      516, 38.
  • Stémende

    fragrantia,

      419, 52.
  • Stém*-*endum

    fumigabundis,

      516, 30.
  • Stémende

    olentes, odorantes,

      Wrt. Voc. ii. 150, 35.
Similar entries
v. be-stéman, -stýman.
Linked entries
v.  stéman stýman.
Full form

Word-wheel

  • stíman, v.