stíþ-líc
- adjective
-
Stíðlíc stántorr (
the tower of Babel
),- Cd. Th. 102, 14 ; Gen. 1700.
-
Stíðlíc hreóhnys
a severe storm,
- Homl. Th. ii. 18, 5.
-
Wæs ðæra deófla gefeoht swíðe stíðlíc ongeán ða sáwle,
- 340, 30.
-
Mót tó bóte stiðlíc dǽdbót,
- L. Pen. 3 ; Th. ii. 278, 8.
-
Hí begunnon tó sleánne ǽlc heora óðerne mid stíð*-*lícum gefeohte,
- Jud. 7, 22.
-
Swá swá hé strengest beón mihte ongeán ða stíðlícan scúras,
- Boutr. Scrd. 21, 6.
-
Ne sceal nán mon geþrístlǽcan ðæt hé áht stíþlíces spræce ongeán his abbod,
- R. Ben. 16, 2.
-
Sió æcs wient of ðæm hielfe ðonne of ðaere ðreátunga gáþ tó stíðlíco word
ferrum de manubrio prosilit, cum de correptione sermo durior excedit,
- Past. 21, 7 ; Swt. 167, 10.
-
Sege ús for hwí ðú ús ðus stíþlíce word tó sprece,
- H. R. 7, 35.
-
Ðá Ælfréd ðæt ofáxode, ðæt se here swá stíðlíc wæs,
- Shrn. 16, 8.
Bosworth, Joseph. “stíþ-líc.” In An Anglo-Saxon Dictionary Online, edited by Thomas Northcote Toller, Christ Sean, and Ondřej Tichy. Prague: Faculty of Arts, Charles University, 2014. https://bosworthtoller.com/29044.
Checked: 0