stranglíce
- adjective
- adverb
-
Stranglíce
roborabiliter,
- Wrt. Voc. ii. 84, 3.
-
Stranglíce fortiter, stranglícor fortius, stranglícost
fortissime,
- Ælfc. Gr. 38; Zup. 230, 15.
-
Hé stranglíce ríxode and bewerode ðæt folc wið ða hǽðenan leóda,
- Ælfc. T. Grn. 7, 7.
-
Hé galdorcræftum wiðstód stranglíce, Andr. Kmbl. 333; An. 167: Exon.
Th.
- 156, 15; Gú. 875.
-
Hwæt getácnaþ ða ban búton stronglíce geworht weorc
quid per ossa nisi fortia acta signantur ?
- Past. 34, 6; Swt. 235, 16.
-
He byrnende from gebede swíceþ, stepeþ stronglíce. Exon. Th. 264,
- 34; Jul. 374.
-
Se here ða burh besǽton and hire stranglíce wið feaht,
- Chr. 1016; Erl. 156, 15.
-
Hire mǽtte ðæt heó hæfde sweord on handa and ðæt heó stranglíce fuhte mid ðý,
- Shrn. 60, 30.
-
Ðæt se wind swá stronglíce hrure on ða circan, ðæt ðǽr ne mihte nǽnig mon gestandan oððe gesittan,
- 81, 22.
-
Hí heora land stronglíce geeodan and freódóm onféngon. Bd. 3, 24;
S.
- 557, 46.
-
Him gesewen wæs ðæt hé heardlíce and stranglíce sprǽce,
- 5, 13; S. 632, 25.
-
Hé biþ stranglíce wið ða getrymed,
- Past. 21; Swt. 165, 7.
-
Tó ðon ðæt hé swá micle stranglícor árise swá hé hefiglícor áfeóll
tanto post solidius surgeret quanto prius cecidisset,
- 58, 5 ; Swt. 443, 32.
-
On ðám is stronglíce tó ehtanne ða ðe him ne ondrǽdaþ wítende syngian
in his fortiter insequenda, qui non metuunt sciendo peccare,
- Bd. 1, 27; S. 491, 37.
- Se man wæs stranglíce gewítnad. Shrn. 73, 12.
-
Se ðe swá stronglíce ða Iudéas þreáde,
- Blickl. Homl. 169, 7.
Bosworth, Joseph. “stranglíce.” In An Anglo-Saxon Dictionary Online, edited by Thomas Northcote Toller, Christ Sean, and Ondřej Tichy. Prague: Faculty of Arts, Charles University, 2014. https://bosworthtoller.com/29112.
Checked: 0