tiht-bisig
- adjective
- L. Edm. C. 7; Th.
i. 253, 23: accusacionibus infamatus, L. H. I; Th. i. 567, 18. Cf.,
-
Gif hé tyhtbysig sý, gange tó ðæm þryfealand ordále . . . Gif hé fúl wurðe, æt ðam forman cyrre béte ðam teónde twygylde . . . And æt ðam óðran cyrre ne sý ðǽr nán óðer bót bútan ðæt heáfod,
- L. Eth. i. 1; Th. i. 280, 9-282, 2.
- Niman ða tihtbysianmen . . . and ǽlc tihtbysig man gange tó þryfealdan ordále, oððe gilde feówergilde, iii. 3; Th. i. 294, 6-11.
-
Gif hwylc man sý swá tihtbysig and hine ðonne þreó men ætgædere teón, ðonne ne beo ðár nán óðer búton ðæt hé gange tó ðam þryfealdan ordále, L. C. S. 30; Th. i. 392, 22 (
and see the whole section for the penalties).
Be tihtbysigum. Se ðe tihtbysig sý,- L. Edg. ii. 7; Th. i. 268, 13 : L. C. S.
25 ; Th. i. 390, 17.
-
Sý ǽlc man ðe tihtbysig nǽre . . . ánfealdre láde wyrðe,
- 22; Th. i. 388, 9.
Bosworth, Joseph. “tiht-bisig.” In An Anglo-Saxon Dictionary Online, edited by Thomas Northcote Toller, Christ Sean, and Ondřej Tichy. Prague: Faculty of Arts, Charles University, 2014. https://bosworthtoller.com/30475.
Checked: 0