Bosworth Toller's

Anglo-Saxon

Dictionary online

tiht-bisig

  • adjective
Dictionary links
Grammar
tiht-bisig, adj.
Labouring under frequent accusations, often accused, and so of bad repute; infamatus et accusationibus ingravatus,
    L. Edm. C. 7; Th. i. 253, 23: accusacionibus infamatus, L. H. I; Th. i. 567, 18. Cf.,
Show examples
  • Gif hé tyhtbysig sý, gange tó ðæm þryfealand ordále . . . Gif hé fúl wurðe, æt ðam forman cyrre béte ðam teónde twygylde . . . And æt ðam óðran cyrre ne sý ðǽr nán óðer bót bútan ðæt heáfod,

      L. Eth. i. 1; Th. i. 280, 9-282, 2.
  • Niman ða tihtbysianmen . . . and ǽlc tihtbysig man gange tó þryfealdan ordále, oððe gilde feówergilde, iii. 3; Th. i. 294, 6-11.
  • Gif hwylc man sý swá tihtbysig and hine ðonne þreó men ætgædere teón, ðonne ne beo ðár nán óðer búton ðæt hé gange tó ðam þryfealdan ordále, L. C. S. 30; Th. i. 392, 22 (

    and see the whole section for the penalties).

    Be tihtbysigum. Se ðe tihtbysig sý,
      L. Edg. ii. 7; Th. i. 268, 13 : L. C. S. 25 ; Th. i. 390, 17.
  • Sý ǽlc man ðe tihtbysig nǽre . . . ánfealdre láde wyrðe,

      22; Th. i. 388, 9.
Full form

Word-wheel

  • tiht-bisig, adj.