Bosworth Toller's

Anglo-Saxon

Dictionary online

tínan

  • verb [ weak ]
Dictionary links
Grammar
tínan, p. de
To vex, annoy, irritate, provoke
Show examples
  • Se wellwillenda man wyle forberan gif hine man áhwǽr týnþ, oððe him tale gecwyð,

    • Basil admn. 4;
    • Norm. 44, 18.
  • Ðá ðá se án (sunu) ðé týnde (cf. tirigde, l. 9),

    • Homl. Th. ii. 30, 12.
  • Hí yrsodon ł týndon Moyses

    irritaverunt Moysen,

    • Ps. Spl. 105, 16, 8
    • :
    • Blickl. Gl.:
    • Cd. Th. 153, 24;
    • Gen. 2543.
  • Ne týn ðu ðíne neáhgebúras

    non memor eris injuriae civium tuorum,

    • Lev. 19, 18.
  • Ne ǽnig man óðerne ne tyrie ne ne týne ealles tó swýðe,

    • Wulfst. 70, 9.
  • Ne áblinnan wé, ðæt wé Gode cwémon and deófol týnan,

    • Blickl. Homl. 47, 11.
  • Ðæt hí ælþeódige men ne tyrian ne ne týnan,

    • L. Eth. vi. 48;
    • Th. i. 326, 28
    • :
    • Wulfst. 309, 5.
  • Gebiddaþ for eówerum ehterum and eów týnendum

    orate pro persequentibus et calumniantibus vos (Mt. 5, 44),

    • Homl. Th. ii. 216, 17.
Similar entries
v. teónian.
Linked entries
v.  teónian týnan tínend.
Full form

Word-wheel

  • tínan, v.