þǽr-rihte
- adverb
-
Ðárrihte
confestim, continuo, statim, protinus,
- Ælfc. Gr. 38 ;
- Zup. 229, 16-230, 1 :
mox,
- Zup. 241, 6 :
confestim,
- Scint. 236, 1.
-
Gé gemétaþ þǽrrihte getígedne assan,
(sóna statim,
- Mt. Kmbl. 21, 2 )
- Homl. Th. i. 206, 10 : 494, 13 :
- Mt. Kmbl. 3, 16 : 27, 51.
-
Ðá cwæð hé : 'Geweorðe leóht.' And leóht wæs þǽrrihte geworden,
- Lchdm. iii. 232, 9.
-
Ðǽrryhte æfter rehte sanctus Paulus
paulo post subdit,
- Past. 51 ;
- Swt. 395, 26.
-
Hé wæs hálig þǽrrihte, swá hraðe swá hé mann wæs;
- Homl. Th. i. 2oo, 8.
-
Sóna ł ðariht
statim,
- Mk. Skt. Rush. 1, 20.
Bosworth, Joseph. “þǽr-rihte.” In An Anglo-Saxon Dictionary Online, edited by Thomas Northcote Toller, Christ Sean, and Ondřej Tichy. Prague: Faculty of Arts, Charles University, 2014. https://bosworthtoller.com/31479.
Checked: 2