un-rihtlíce
- adverb
-
Unrihtlíce
injuste,
- Ps. Spl. 68, 6: 118, 78.
-
Nóht unryhtlíce
non injuste,
- Past. 39 ;
- Swt. 285, 3.
-
Gé unrihtlíce libbaþ
inique agetis,
- Deut. 31, 29.
-
Wé syngodon, wé dydon unrihtlíce,
- Homl. Th. ii. 420, 26: Wulfst. 160, 4: Blickl. Homl. 89, 19.
-
Unrihtlíce hí mé hatiaþ
odio iniquo oderunt me,
- Ps. Th. 24, 17.
-
Se wæs unrihtlíce ofslagen ofer áþas and treówa,
- Bd. 2, 20 ;
- S. 521, 27.
-
Se wæs unrihtlíce ádrǽfed,
- Chr. 1022 ;
- Erl. 161, 36.
-
Hé nǽnigne man unrihtlíce fordémde,
- Blickl. Homl. 223, 32.
-
Se ðe unwærlíce and unryhtlíce gewilnige
qui incaute expetiit;
- Past. proem. ;
- Swt. 23, 15.
-
For ðam sceatte ðe hé lufode unrihtlíce,
- Basil admn. 9 ;
- Norm. 54, 15.
-
Ǽlc ðe hǽmð búton rihtre ǽwe, hé hǽmð unrihtlíce,
- Homl. Th. ii. 208, 16.
Bosworth, Joseph. “un-rihtlíce.” In An Anglo-Saxon Dictionary Online, edited by Thomas Northcote Toller, Christ Sean, and Ondřej Tichy. Prague: Faculty of Arts, Charles University, 2014. https://bosworthtoller.com/33644.
Checked: 1