wáclíce
- adverb
-
Wáclíce enerviter, Wrt. Voc. ii. 29, 32:
enerviter, turpiter,
- 143. 56.
-
Eówer reáf ne beó tó ranclíce gemaeod, ne eft tó wáclíce, ac werige gehwá swá his háde tó gebyrige,
- L. Ælfc. C. 35; Th. ii. 358, 7.
-
Gehwam sceamaþ, gif hé gelaðod bið tó woruldlícum gyftum, ðæt hé wáclíce gescrýd cume,
- Homl. Th. i. 528, 23.
-
Wáclícor vilius, R. Ben. Interl. 92, 4. Diminutiva syndon wanigendlíce ... bene wel, and of ðam is belle ná ealles swá wel,
bellissime
ealra wáclícost,- Ælfc. Gr. 38; Zup. 231, 4.
Bosworth, Joseph. “wáclíce.” In An Anglo-Saxon Dictionary Online, edited by Thomas Northcote Toller, Christ Sean, and Ondřej Tichy. Prague: Faculty of Arts, Charles University, 2014. https://bosworthtoller.com/34189.
Checked: 0