Wiltún-scír
- noun [ feminine ]
-
Æþeréd Wiltúnscíre biscop wearþ gecoren tó ærcebiscope tó Cantuareberi,
- Chr. 870; Erl. 74, 4.
-
Æðelm Wiltúnscíre ealdormon,
- 898; Erl. 96, 18.
-
Féng Ælfríc Wiltúnscíre bisceop tó ðam arcebiscopríce,
- 994; Erl. 134, 2.
-
Ánes scipes Ælfríc arcebisceop geúðe ðam folce tó Cent and óðres tó Wiltúnesscíre,
- Cod. Dip. Kmbl. iii. 352, 18.
-
Ða gegaderode man swíðe mycele fyrde of Wiltúnscíre,
- Chr. 1003; Erl. 139, 5: 1011; Erl. 144, 29: 1015; Erl. 152, 12.
-
On ðam ylcan geáre forðférde Ælfstán bisceop on Wiltúnscíre,
- 981 ; Erl. 128, 18.
-
Sum ungerád mann wæs mid Ælfstáne bisceope on Wiltúnscíre on híréde,
- Homl. Skt. i. 12, 42.
-
Brihtwold biscop féng tó ðam ríce on Wiltúnscíre,
- Chr. 1006; Erl. 140, 2.
-
Hér gefór Brihtwold biscop on Wiltúnescíre, and man sette Hereman on his setle,
- 1046; Erl. 171, 23.
-
Hereman biscop forðférde; se wæs biscop on Beorrucscíre and on Wiltúnscíre and on Dorsǽtan,
- 1078; Erl. 215, 32.
Bosworth, Joseph. “Wiltún-scír.” In An Anglo-Saxon Dictionary Online, edited by Thomas Northcote Toller, Christ Sean, and Ondřej Tichy. Prague: Faculty of Arts, Charles University, 2014. https://bosworthtoller.com/35821.
Checked: 0