Bosworth Toller's

Anglo-Saxon

Dictionary online

wítnere

  • noun [ masculine ]
Dictionary links
Grammar
wítnere, es; m.
A punisher, tormentor
Show examples
  • Wítnere

    lictor,

      Wrt. Voc. ii. 52, 59.
  • Se déma betǽcð ða unrihtwísan ðam unmildheortan wítnere, and se wítnere hí gebrincð on cwearterne,

      Homl. Ass. 8, 205.
  • Ðonne beóð ða hire (the soul's) wítneras, ða ðe hí tó ðám leahtrum forspeónon,

      Homl. Th. i. 410, 31.
  • Se hláford sealde hyne ðam wítnerum (tortoribus),

      Mt. Kmbl. 18, 34.
  • Se heretoga cwæþ: 'Gé beóð gewítnode' . . . Ðá swór se déma, ðæt hí þurh drýcræfte ða stánas áwendon tó heora wítnerum,

      Homl. Skt. i. 11, 110.
Etymology
[
O. L. Ger. wítneri tortor
:
O. H. Ger. wízinári ultor, tortor, lictor.
]
Full form

Word-wheel

  • wítnere, n.