wrǽtlíce
- adverb
-
Hé (the phenix) eft cymeþ, áweaht wrǽtlíce, wundrum tó lífe,
- Exon. Th. 223, 29 ;
- Ph. 367 :
- 224, 19 ;
- Ph. 378.
-
Seó wiht wæs wrǽtlíce, wundrum gegierwed,
- 418, 8 ;
- Rä. 37, 2 :
- 422, 14 ;
- Rä. 41, 6 :
- 427, 2 ;
- Rä. 41, 85 :
- 428, 2 ;
- Rä. 41, 102.
-
Ðǽr wrǽtlíce symle telgan gehladene gréne stondaþ,
- Exon. Th. 202, 26 ;
- Ph. 75.
-
Is him ðæt heáfod hindan gréne, wrǽtlíce wrixled, wurman geblonden,
- 218, 13 ;
- Ph. 294.
-
Swá wrǽtlíce weoroda God monna craftas sceóp and scyrede,
- 332, 30 ;
- Vy. 93.
-
Mé on gescyldrum scínan mótan ful wrǽtlíce wundtie loccas,
- 428, 6 ;
- Rä. 41, 104.
-
Ða ðe wrǽtlícost wyrcan cúðon stángefógum,
- Elen. Kmbl. 2037 ;
- 1020.
Bosworth, Joseph. “wrǽtlíce.” In An Anglo-Saxon Dictionary Online, edited by Thomas Northcote Toller, Christ Sean, and Ondřej Tichy. Prague: Faculty of Arts, Charles University, 2014. https://bosworthtoller.com/36594.
Checked: 1