á-dílgian
- verb [ weak ]
-
Ic ádýlgie
diruo,
- An. Ox. 18 b, 19.
-
Hosp ádílegode
calumpniam explodit,
1263. -
Hergung ádíligode Godes cyrican,
- Chr. 793; P. 57, 2.
-
Hí woldon his gemynd on erðan ádílgian,
- 979; P. 123, 21.
-
Hé wolde ðá geleáffullan of heora lande ádýlegian,
- Hml. S. 25, 543.
-
Ádíligiende
obliterantes,
- Wrt. Voc. ii. 62, 49.
-
Ðæt hire mægðhád wurde mid hǽmede ádýlegod,
- Hml. S. 20, 10.
-
Gefélsode oððe ádílegode
expiavit,
- Wrt. Voc. ii. 31, 24.
-
Ðæt hé ðá synne ádýlogode,
- Hml. S. 3, 635.
-
Ádílega míne unrihtwísnessa,
- Bl. H. 87, 28.
-
Ðæt hié mid gebedum ðá scylde ádíligien (
deleant
),- Past. 397, 15.
-
Nú man ǽlc yfel mæg mid góde ádílgian (-dílegian, Hatt. MS.)
cum mala cuncta bonis sequentibus deluantur,
- 348, 16.
- v. also a-dylegian in Dict.
Bosworth, Joseph. “á-dílgian.” In An Anglo-Saxon Dictionary Online, edited by Thomas Northcote Toller, Christ Sean, and Ondřej Tichy. Prague: Faculty of Arts, Charles University, 2014. https://bosworthtoller.com/37506.
Checked: 0