ánfealdlíce
- adverb
- Hé ne cwæþ ná menifealdlíce 'tó úrum anlícnissum,' ac andfealdlíce 'tó úre anlícnisse,' Ælfc. Gen. Thw. 3, 17.
-
Gif hi náne æhta tó sellenne næbben, offrigen hyra bearn ánfealdlíce
(simpliciter),
- R. Ben. 105, 9.
-
Mid stilnesse ánfealdlíce
(simpliciter)
hé ingange,- 81, 10.
- Hit is ánfealdlíce gecweden. Hml. Th. ii. 244, 20.
-
Þis godspel is nú ánfealdlíce gesǽd,
- 404, 6.
-
Agathes andwyrde ánfealdlíce,
- Hml. S. 8, 18.
Bosworth, Joseph. “ánfealdlíce.” In An Anglo-Saxon Dictionary Online, edited by Thomas Northcote Toller, Christ Sean, and Ondřej Tichy. Prague: Faculty of Arts, Charles University, 2014. https://bosworthtoller.com/38695.
Checked: 0