dígol-líce
- adverb
-
Hé gesette twá folc diégellíce on twá healfa his,
- Ors. 4, 6; S. 174, 32: 4, 10; S. 200, 13.
-
He diégellíce for þǽm gewinne V geár scipa worhte,
- 2, 5; S. 78, 32.
-
Hé nolde geþafian þám þeófe ꝥ hé underdulfe dígellíce his hús,
- Hml. A. 50, 13.
-
Dígollíce,
- 54, 64.
-
Hé gegaderode his fyrde díglíce,
- Chr. 1004; P. 135, 31.
-
Hé wearð diégel-lice crísten, for þon hé eáwenga ne dorste,
- Ors. 6, 21; S. 272, 18.
-
Hé sende dígellíce ǽrendgewritu tó þám Cásere,
- Bt. l; F. 2, 20.
-
Lǽran openlíce oððe dígollíce,
- Hml. A. 12, 297.
-
Dígellíce
absconce,
- R. Ben.I. 33, 5.
-
Ðeáh hé hit openlíce dó . . . Ac sé ðonne sé hit dégellíce (
in secreto
) déð,- Past. 451, 18.
-
Ꝥ hiora fýnd hit deágollíce (
occulto
) genómon,- Nar. 7, 4.
-
Hié in heora húsum deágollíce hié miþan
inter tectorum suorum culmina delituerunt,
- 10, 18.
-
Hié genáman deógollíce his líc,
- Bl. H. 191, 32.
-
Hé wolde hí díglíce forlǽtan,
- Hml. Th. i. 196, 17.
-
Dígelíce (díhlíce, v. l., deiglíce, L., dégullíce, R.)
occulte,
- Mt. 1, 19.
-
Díglíce (déglíce, L., dégullíce, R.)
secreto,
- 17, 19.
-
Déglíce (dégullíce, R.), Mt. L. 20, 17:
clam,
- 2, 7.
-
Déglíhe
secreto,
- 24, 3.
-
Díhlíce (digellíce,
v. l.
),- Wlfst. 88, 21.
-
Hé sý dýhlíce (dýglíce, v. l.) gemyngod
ammoneatur secrete,
- R. Ben. 48, 6: 51, 2.
-
Hý swá díhlíce wuniende hý fram manna gesyhðe áscyriaþ,
- 134, 18.
-
Ðá scylda ðe hié diógollíce (diégollíce, v. l.) on him selfum forberað
culpas quas in se tacite tolerari considerant,
- Past. 151, 15.
-
Þá þóhte hé dígollíce
he thought to himself,
- Hml. A. 134, 622.
-
Hió cueð deiglíce
dicebat intra se,
- Mt. L. 9, 21. v. un*-*dígollíce.
Bosworth, Joseph. “dígol-líce.” In An Anglo-Saxon Dictionary Online, edited by Thomas Northcote Toller, Christ Sean, and Ondřej Tichy. Prague: Faculty of Arts, Charles University, 2014. https://bosworthtoller.com/42774.
Checked: 0