ge-ícan
-
Ofgif þǽre eorðan ꝥ hire is, and ꝥ dúst tó þám dúste geíc,
- Hml. S. 23 b, 751.
-
Genim þás wyrte wel gepunude . . . geýc þonne þǽrtó sumne dǽl huniges,
- Lch. i. 312, 11.
-
Fylstende and geécende
adstipulans,
- Wrt. Voc. ii. 9, 39.
- Þá geécte hé þǽrtó ꝥ word 'þines múðes,' Gr. D. 139, 10.
-
Þá geíchte (-yhte,
v. l. -écde, L., -écte, R.) hé (adiciens )
sum bigspell,- Lk. 19, 11.
-
Tó wæccenne foresægde . . ., geécte bisin (
subjiciens parabolam
),- Mt. p. 19, 16.
-
Tó gécde
addens,
- Jn. p. 5, 13.
-
Stonde ꝥ ic and míne witan tó mínra yldrena dómum geýhton,
- Ll. Th. i. 272, 32.
-
Ne geéc ðú
ne addas (quidquam verbis illius ),
- Kent. Gl. 1074.
-
Sí geáht
addetur,
296. -
Geéced (-ad)
addita,
- Mt. p. 2, 13, 2.
-
Tó geécað
addunt (divitiae plurimos amicos ),
- Kent. Gl. 667.
-
Hé geíhte þá teáras þám teárum,
- Hml. S. 23 b, 200.
-
Hé tó geécde óðerne esne,
- Lk. L. 20, 11, 12.
-
Geéce tó leng his elne án,
- 12, 25.
-
Geýc twelf þǽrtó,
- Angl. viii. 301, 20.
-
Tó geécð
addet (labiis ejus gratiam ),
- Kent. Gl. 569.
-
Gesald bið ł geéced (-íct, W. S.) bið iówh
adicietur uobis,
- Mk. L. R. 4, 24.
-
Ðás ealle geéced biód eów,
- Mt. R. 6, 33.
-
Geíhte (géced,
- L.), Lk. 12, 31.
-
Swíðe wel hé hit geiécte (-ícte, v. l.) mid ðissum, þá hé cwæð . . .
apte subjungitur . . .,
- Past. 161, 18.
-
Þá witan þá syþþan wǽron oft ꝥ seolfe geníwodon and mid góde gehíhtan,
- Ll. Th. i. 166, 9.
-
Hé cwæeth; ꝥ hé ne cóme nó þás bebodu tó brecanne, ac mid eallum gódum tó geécanne (cf. non veni solvere legenr sed adimplere,
- Mt. 5, 17), 56, 2.
-
Þonne deáh þis wiþ hunige geýced,
- Lch. ii. 252, 15.
-
Hé geiécð (-ícð,
v. l.
) ðá ídelnesse ðe hé of áceorfan sceolde,- Past. 93, 21: 411, 30.
-
Se mónð þe byð embolismus . . . geícð ꝥ gér ꝥ þæs geáres beóð þreóttýne mónðas,
- Angl. viii. 309, 32.
-
Hé Rómána bismer on þǽm færelte geiécte swíþor
turpiorem ipse auxit infamiam,
- Ors. 5, 2; S. 216, 16.
-
Octauianus gerýmde Rómána ríce . . . and wæs for ðí Augustus gecíged, þæt is, 'geýcende his ríce.' Se nama gedafenað . . . Críste . . . sé ðe his heofonlice ríce geýhte,
- Hml. Th. i. 32, 18-22.
-
Geíc (-éc, L. R.) úrne geleáfan
adauge nobis fidem,
- Lk. 17, 5.
-
Gif hwá . . . þás úre gyfe geieácnian wille oððe gemonifældan, geiéce him God eal gód hér on worlde,
- Cht. Th. 125, 19.
-
Ꝥ hé geéce
ut augeat,
- Kent. Gl. 833.
-
Geíht
auctus,
- Wülck. Gl. 251, 2.
-
God hæfð geéced mínne ege,
- Bt. 39, 2; F. 212, 33.
-
Gehíhte
macta,
- An. Ox. 4, 64.
-
Þonne bið geýced and geedníwad moncyn þurh Meotud (cf. Sceal þonne ánra gehwylc . . . leoðum onfón and líchoman, edgeong wesan, 1030-3),
- Cri. 1040.
Bosworth, Joseph. “ge-ícan.” In An Anglo-Saxon Dictionary Online, edited by Thomas Northcote Toller, Christ Sean, and Ondřej Tichy. Prague: Faculty of Arts, Charles University, 2014. https://bosworthtoller.com/48508.
Checked: 0