ge-líffæstan
- verb [ weak ]
-
Se Fæder áwecð þá deádan and gelíffæst,
- Jn. 5, 21.
-
Þurh þone gást syndon gelíffæste ealle þá gesceafta þe se Fæder gesceóp,
- Hml. A. 2, 20.
-
Þú gelíffæst mé
viuificabis me,
- Ps. L. 137, 7: 142, II.
-
Þá gelíffæstodest mé,
- Ps. L. 118, 93.
-
Ðe ilca sáuel his gilíffæstade,
- Rtl. 10, 24.
-
Geliffæsta mé,
- Ps. L. 118, 25.
-
Gilíffæsted gáste
vivificatos spiritu,
- Rtl. 21, 34.
-
Drihten hine gehylt, and hine gelíffæst, and gedéð hine gesǽligne on eorðan,
- Ps. Th. 40, 2.
- Sóna seó unwæstmfæstnes fram him fleáh, and sóna heora ylda gelíffæsted wæs and geleáfa, and seó clǽnnes onféng, 61.
- H. 163, 18.
-
Ic wæs gemedemod gebiddan þá gerýnu þǽre deórwurðan and þǽre gelíffæstan róde,
- Hml. S. 23 b, 467.
Bosworth, Joseph. “ge-líffæstan.” In An Anglo-Saxon Dictionary Online, edited by Thomas Northcote Toller, Christ Sean, and Ondřej Tichy. Prague: Faculty of Arts, Charles University, 2014. https://bosworthtoller.com/48679.
Checked: 0