ge-sceádlíce
- adverb
-
Drihten, forgyf mé þæt ic þé cunne rihtæ and gescæádlíce biddan
(ut bene te rogem),
- Solil. H. 4, 22.
-
Ful gesceádlíce ðú mé andswarast and ful rihte
optime omnino,
- 39, 3: 47, 3.
-
Gif hé gesceádlíce (-sceáde-, v.l.) mid eáðmodnesse hwilcu þing tǽle
si qua rationabiliter cum humilitale repre-hendit,
- R. Ben. 109, 8.
-
Be ðám is suíðe gesceádlíce (
apte
) gecueden,- Past. 171, 17.
-
Ðú mid geþeahte þínum wyrcest þæt ðú þǽm gesceaftum swá gesceádlíce mearce gesettest,
- Met. 20, 88.
-
Wé scylon gesceádlíce (-scáde-,
v.l.
) tðdǽlan ylde and geogoðe,- Ll. Th. i. 412, 9.
-
Gescádlíce,
- 328, 18.
-
Ic þé náuht ne dwelode, ac sǽde ðé swiþe lang spell swiþe gesceádlíce be Gode,
- Bt. 35, 5 ; F. 166, 2.
Bosworth, Joseph. “ge-sceádlíce.” In An Anglo-Saxon Dictionary Online, edited by Thomas Northcote Toller, Christ Sean, and Ondřej Tichy. Prague: Faculty of Arts, Charles University, 2014. https://bosworthtoller.com/49509.
Checked: 0