ge-sprecan
-
Dumbo dyde ꝥte hiá gesprecas
mutos fecit loqui,
- Mk. L. 7, 37.
-
Gebróht wæs him dumb, and geleicnade hine suǽ ꝥ hé gespræc,
- Mt. L. 12, 22.
-
Ðreátas geségon monigo gesprécon, 15, 31. (l a) to exercise the faculty of speech, not to be silent :-- Ne geléfde ðá gesprecca
non sinebat ea loqui,
- Lk. L. 4, 41.
-
Mið ðý gespræce (wé gisprécun, R.) in woege dum loqueretur in via, Lk. L. 24, 32. (2 a) to talk with, converse together :-- Gesprécon betuién him
conloquebantur ad inuicem,
- Jn. L. R. II, 56.
-
Efne gesprécon,
- Lk. L. 4, 36.
-
Ðá hiordas gisprecun (
loquebantur
) bitwih him,- Lk. R. L. 2, 15.
-
Mið him gesprécon, Mt. L. 17, 3: Lk. L. 9, 30. (2 b)
to speak
about :-- Nǽnig eáuunge gespræc of him,- Jn. L. R. 7, 13.
-
Þá þá hí umbe óþer þing gesprecon hæfdon, Chr. 1070; P. 206, 9. (2 c)
to speak
to or with some one about something :-- Tó faeder of brehtnise his gespræc,- Jn. p. 7, 18.
-
Ðá ilco gesprécon him bituih of ðǽm allum,
- Lk. L. R. 24, 14.
-
Mið ðý gespræc,
- Lk. L. 11, 37.
-
Hé lǽrde ðá menigo, ꝥte geblann gespreaca,
- 5, 4.
-
Word Godes gispreces
(loquitur
], Jn. R. L. 3, 34. -
Word hé gespræce,
- Mk. L. 8, 32.
-
Gespræc Beówulf gylpworda sum,
- B. 675.
-
Hiera sundorsprǽce þe hié gesprǽcan
the colloquy they were to have,
- Ors. 4, 10 ; S. 202, 13.
-
Ðá ðe gespreccenda woeron ðá wítgo,
- Lk. L. 24, 25.
-
Siððan he hit gesprecen hæfð,
- Past. 81, 7: Ors. 2, 8; S. 92, 8.
-
Ðá ðis gesprecen wæs, Bt. 18, I ; F. 60, 18. (l a)
to speak
to a person :-- Fela Daniel tó his drihtne gespræc sóðra worda,- Dan. 594.
-
Huæt gespræce him, Jn. L. 10, 6. (l b)
to speak
of :-- Monigo of his micelnise gespræc,- Lk. p. 5, 12.
-
Þ ué uuton ué gesprecas (-spreocas,
- R.), Jn. L. 3,
-
Þá wǽre and þá winetreówe þe git on ǽrdagum oft gesprǽcon,
- Bo. 52.
-
Wæs gesprecen ðurh Salomonn bi ðǽm Wísdóme ðæt se Wísdóm wille sóna fleón ðone ðe hine fliéhð,
- Past. 247, 16.
-
Þá hé hæfde gespecen þat hé wolde,
- Chr. 1048; P. 173, note I.
-
Ic gesprece sumne mann
adorior,
- Ælfc. Gr. Z. 219, l. Tó
-
Hé árás and þá gebróðru gespræc (cf. him tó spræc
fratres allocutus est.
- Gr. D. 105, 16) : '
-
Heó gespæc deór
alloquitur bestiam,
- An. Ox, 4899.
- Hé cwæð ꝥ hí Críst gespræce þysum godspellicum wordum: 'Ne háte ic eów ná þeówan . . .,' Hml. S. 2, 86.
-
Gesprecendum
contionante,
- An. Ox. 3459.
-
Þá lufode hé hine, and gelóme hine gespræc tihtende tó geleáfan,
- Hml. S. 3, 573.
-
Se hálga wer hine eft gespræc and git þryddan síðe, and swýðe hine þreáde,
- 21, 59.
-
Þá englas þá hwíle Heliodorum gesprǽcon, sǽdon ꝥ hé sceolde Onian mycclum þancian,
- 25, 789.
-
Hí áxodon hwæðer Petrus þǽr wununge hæfde, woldon hine gespræcan,
- Hml. S. 10, 112.
-
Hé hét him to gelangian þá deófolgildan . . . wolde hí gesprecan,
- 18, 370.
-
Ðeós tíd cymð ymbe twelf mónað, ꝥ ǽlc man sceal his scrift gesprecan
(confessarium suum alloqui),
- Ll. Th. ii. 224, 33.
-
Þá gesprǽcon hié him betweónum þæt hié wolden anwendan ealle þá gesetnessa,
- Ors. 6, 10 ; S. 264, 19.
-
Hí tó fullan friðe gesprǽcon ꝥ hig ealle mid him súð faran woldon,
- Chr. 1066; P. 197, 31.
-
Tostig eorl him cðm tó mid eallum þám þe hé begiten hæfde, eall swá hý ǽr gesprecen hæfdon,
- P. 196, 26.
- (O.Sax. gi-sprekan : O.H.Ger. ge-sprehhan loqui, dicere, alloqui, compellare, convenire, constituere.)
Bosworth, Joseph. “ge-sprecan.” In An Anglo-Saxon Dictionary Online, edited by Thomas Northcote Toller, Christ Sean, and Ondřej Tichy. Prague: Faculty of Arts, Charles University, 2014. https://bosworthtoller.com/49758.
Checked: 0