gleáwlíce
- adverb
-
Eart þú gleáwlíce swá limwǽdum leóhte gegyrwed
amictus lumine sicut vestimento,
- Ps. Th. 103, 2.
-
Hú glǽwlíce hé þæt swefen rehte
quod prudenter somnium dissolvisset,
- Gen. 40, 16.
-
Hú þú gleáwlíce mid noman ryhte nemned wǽre Emmanuhel,
- Cri. 130.
-
Ongan gleáwlíce gingran síne wordum trymman . . . Swá hleóðrode hálig cempa þeáwum geþancul,
- An. 427.
-
Paulus eóde þá gleáwlíce and heora godas sceáwode ealle be endebyrdnesse,
- Hml. S. 29, 20.
-
Nú wé sceolon georne gleáwlíce þurhseón ússe hreðercofan heortan eágum,
- Cri. 1328.
-
Gif wé gleáwlíce æfter gástlicum andgite tócnáwað þæt se arc getácnode Godes gelaðunge,
- Hml. Th. ii. 60, 1.
- Hit gleáwlíce undergeat, i. 122, 18.
-
Ic þæs wénde þæt ic mid wísdóme full gleáwlíce ongitan mihte
existimabam ut cognoscerem hoc,
- Ps. Th. 72, 13.
-
Ongitan gleáwlíce gástgehygdum,
- An. 863: Jul. 181: Hy. 4, 77.
-
Gleáwlíce
sollerter (animadverteret ),
- An. Ox. 3131.
-
Geornfullícor, gleáwlícor enixius, i. sagacius (quicquid scrutando
enixius
rimaretur,- Ald. 42, 36), 3104.
Bosworth, Joseph. “gleáwlíce.” In An Anglo-Saxon Dictionary Online, edited by Thomas Northcote Toller, Christ Sean, and Ondřej Tichy. Prague: Faculty of Arts, Charles University, 2014. https://bosworthtoller.com/50915.
Checked: 0