hæc
- noun [ masculine ]
-
Ðis synd ðá landgemǽra intó Passefelde. Ðæt is, ǽrest of ðáre ealden hæcce æt freoðene felde . . . eft intó ðǽre ealdan hæcce . . . tó ðáre wudehæcche; of ðǽre hæcce . . . wið æffan hecce. . . æt werdhæcce; of werdhacce. . . meó stánweges hacce; of stánweges hacce: In Angrices burne tó ealder-mannes hæcce, tó ðǽr cynges hæcce ; of ðǽr cynges hæcce. . . tó Ælsyges hæcce . . . of cerlen hacce — tó cerlen hacce,
- C. D. iv. 157, 4-158, 14.
-
Forð tó bindhæcce ; fram bindhæcce tó tudanhæcce; fram tudanhæcce tó giddincgforda,
- iii. 275, 6.
-
Innan þone reádan weg ; ollung þæs reádan weges; ꝥ innan þá hecce; ollung þá hecce; ꝥ innan þá hecce firn igeán þǽre cyrcan.
- Swt. Rdr. 11. 203, 10.
-
Swá west ðæt hit cymð tó ðan hæcce be súðan Cranrnere,
- C. D. iii. 399, 22.
-
Capturam in arnne Derentan constructarn, quae usitato æt Ginan hecce nuncupatur uocabulo,
- 199, 8.
-
Of ðám hæcce . . . eft innon ðane hæcc,
- vi. 171, 5-8.
-
Ðæne hæcce,
- 76, 29.
-
Andlang weges tó ðan hæcce,
- 234, 23.
-
Of þǽre díc on þone burnan ; of þám burnan on þone hæc; of þám hæcce on eobban slæd,
- C. D. B. iii. 63, 33.
Bosworth, Joseph. “hæc.” In An Anglo-Saxon Dictionary Online, edited by Thomas Northcote Toller, Christ Sean, and Ondřej Tichy. Prague: Faculty of Arts, Charles University, 2014. https://bosworthtoller.com/51434.
Checked: 0