manigfealdlíce
- adverb
-
Ðeáh ðe hié mon manigfealdlíce and mislíce styrede
eos per tot varietatis latera mutabilitatis aura versaret.
- Past. 306, 5.
-
Ætforan ódrum gyldum þe man myslíce geald, and men mid menigfealdlíce drehte,
- Chr. 1052 ; P. 173, 23.
-
Þý lǽs þæt eów seó sægen monifealdlícor biþ onþúhte
ne sim scribendi multiplex,
- Nar. 3, 29.
-
Wé mihton ðás rǽdinge menigfealdlícor trahtnian
the passage admits of more complex treatment,
- Hml. Th. i. 556, 13.
-
Hé ne cwæþ ná menifealdlíce (in the plural), 'Tó órum anlícnissum,' ac ánfealdlíce
(in the singular),
'Tó úre anlícnisse, '- Ælfc. Thw. Gen. 3, 16.
-
Mænifealdlíce
affatim, i. abunde, ubertim,
- An. Ox. 1689 : Chr. 1086; P. 219, 5.
-
Ealle þá niht swíðe mænifealdlíce (
in very large numbers
) steorran of heofenan feóllan, náht be ánan oððe twám, ac swá þiclíce ꝥ hit nán man áteallan ne mihte,- 1095; P. 230, 28.
-
Scæl ic monigfealdlecor sprecan wiþ þá
I must speak more at large against them,
- Ors. 2, 1; S. 62, 9.
Bosworth, Joseph. “manigfealdlíce.” In An Anglo-Saxon Dictionary Online, edited by Thomas Northcote Toller, Christ Sean, and Ondřej Tichy. Prague: Faculty of Arts, Charles University, 2014. https://bosworthtoller.com/55104.
Checked: 0