Bosworth Toller's

Anglo-Saxon

Dictionary online

manigfealdlíce

  • adverb
Dictionary links
Add:
cf. manig-feald;
Show examples
  • Ðeáh ðe hié mon manigfealdlíce and mislíce styrede

    eos per tot varietatis latera mutabilitatis aura versaret.

      Past. 306, 5.
  • Ætforan ódrum gyldum þe man myslíce geald, and men mid menigfealdlíce drehte,

      Chr. 1052 ; P. 173, 23.
  • Þý lǽs þæt eów seó sægen monifealdlícor biþ onþúhte

    ne sim scribendi multiplex,

      Nar. 3, 29.
  • Wé mihton ðás rǽdinge menigfealdlícor trahtnian

    the passage admits of more complex treatment,

      Hml. Th. i. 556, 13.
cf. manig-feald;
Show examples
  • Hé ne cwæþ ná menifealdlíce (in the plural), 'Tó órum anlícnissum,' ac ánfealdlíce

    (in the singular),

    'Tó úre anlícnisse, '
      Ælfc. Thw. Gen. 3, 16.
  • Mænifealdlíce

    affatim, i. abunde, ubertim,

      An. Ox. 1689 : Chr. 1086; P. 219, 5.
  • Ealle þá niht swíðe mænifealdlíce (

    in very large numbers

    ) steorran of heofenan feóllan, náht be ánan oððe twám, ac swá þiclíce ꝥ hit nán man áteallan ne mihte,
      1095; P. 230, 28.
  • Scæl ic monigfealdlecor sprecan wiþ þá

    I must speak more at large against them,

      Ors. 2, 1; S. 62, 9.
Full form

Word-wheel

  • manigfealdlíce, adv.