eorþ-crypel
- noun [ masculine ]
 
- 
               
In ðære ðe eorþcrypel [se eorþcryppel, Lind.] læg
in quo părălytĭcus jăcēbat,
- Mk. Skt. Rush. 2, 4: Lk. Skt. Lind. 5, 18.
 
 - 
               
Se Hǽlend cwæþ to ðæm eorþcrypele [eorþcrypple, Lind.]
Iēsus ait părălytĭco,
- Mk. Skt. Rush. 2, 5.
 
 - 
               
To cweðanne ðæm eorþcryple
dīcere părălytĭco.
- Mk. Skt. Rush. Lind. 2, 9.
 
 - 
               
Brengende to him ðone eorþcrypel
fĕrentes ad eum părălytĭcum,
- Mk. Skt. Lind. Rush. 2, 3: Mt. Kmbl. Lind. 9, 2.
 
 - 
               
Gebrohtun him eorþcryplas
obtŭlērunt ei pă;rălytĭcos,
- Mt. Kmbl. Lind. 4, 24.
 
 
Bosworth, Joseph. “eorþ-crypel.” In An Anglo-Saxon Dictionary Online, edited by Thomas Northcote Toller, Christ Sean, and Ondřej Tichy. Prague: Faculty of Arts, Charles University, 2014. https://bosworthtoller.com/9581.
Checked: 1