méce
- noun [ masculine ]
 
- 
               
Méce
machera,
- Hpt. Gl. 470, 44: 424, 30: Wrt. Voc. ii. 54, 47 :
 
mucro,
- 114, 35.
 
 - 
               
Mécha
aciem gladii, vim gladii,
- 98, 36.
 
 - 
               
Méche
frameam,
- Ps. Spl. T. 16, 14.
 
 - 
               
Méces ecge,
- Beo. Th. 3628 ;
 - B. 1812.
 
 - 
               
Mid áwendenlícum méce
romphæa versatili vel volubili ancipiti, utraque parte acutus,
- Hpt. Gl. 433, 70.
 
 - 
               
Slóh fágum méce,
- Judth. 10 ;
 - Thw. 23, 4 ;
 - Jud. 204.
 
 - 
               
Scírne méce
a bright blade,
- Exon. 79 a ;
 - Th. 297, 8 ;
 - Crä. 65.
 
 - 
               
Heardne méce,
- Byrht. Th. 136, 47 ;
 - By. 167.
 
 - 
               
Mécea gemánan,
- Chr. 937 ;
 - Erl. 114, 6 ;
 - Æðelst. 40.
 
 - 
               
Mécum mylenscearpan,
- Erl. 112, 24 ;
 - Æðelst. 24.
 
 
Bosworth, Joseph. “méce.” In An Anglo-Saxon Dictionary Online, edited by Thomas Northcote Toller, Christ Sean, and Ondřej Tichy. Prague: Faculty of Arts, Charles University, 2014. https://bosworthtoller.com/22520.
Checked: 1