Bosworth Toller's

Anglo-Saxon

Dictionary online

LÍM

  • noun [ masculine ]
Dictionary links
Grammar
LÍM, es; m.
Wright's OE grammar
§96; §101; §202; §344; §562;
LIME, material which causes adhesion, cement, mortar, glue, gluten, bird lime, thick substance made of curds, paste
Show examples
  • Ánes cynnes lím

    bitumen,

      Ælfc. Gl. 56; Som. 67, 43; Wrt, Voc, 37, 31.
  • Lím tó fugele gluten; eglím glara, Ælfc. Gl. 80, 81; Som. 72, 118, 119; Wrt, Voc. 47, 1, 2, Gebærnd lím

    calcis viva,

      Wrt. Voc. ii. 127. 49.
  • Lím cementum, i. cesura lapidis, 130, 62: bitumen, 11, 8: cola, 20, 24: gluten, 40, 25:

    glus,

      40, 72.
  • Liim, caluuer

    galmilla,

      109, 55.
  • Lím, molecgn

    galmilla,

      40, 62.
  • Liim, molegn,

      Ep. Gl. 10 f, 32.
  • Lím calmilla, Wrt. Voc. 290, 35;

    gluten,

      Ælfc. Gr. 9, 12; Som. 9, 30.
  • Swá lím gefæstnaþ fell tó sumum brede

    as glue, fastens a skin to a board,

      44; Som, 45, 25.
  • Límes

    calcis,

      Wrt. Voc. ii. 19, 52.
  • Áfæstnod ic eom on líme grundes

    infixus sum in limo profundi,

      Ps. Spl. 68, 2.
  • Ic beswíce fugelas mid líme

    decipio aves glutino,

      Coll. Monast. Th. 25, 13.
  • Eorþan líme ... ðæt is syndrig cynn, symle biþ ðý heardra ðé hit swearte sǽstreámas swíðor beátaþ,

      Cd. 66; Th. 80, 2-10; Gen. 1322-1326.
  • Þurh lím

    per cola,

      Hpt. Gl. 411, 7.
Etymology
[Icel. lím; n. lime, glue, paste: O. H. Ger. lím bitumen, gluten, viscus: Ger. leim; m.]
Derived forms
DER. æg-, fugel-, stán-lím; and see ge-líman, -límian.
Full form

Word-wheel

  • LÍM, n.