spátl
- noun [ neuter ]
-
Spátl
sputum,
- Wrt. Voc. ii. 70, 21 .
-
Hé worhte fenn of his spátle
he made clay of the spotle
- (
- Wick ),
- Jn. Skt. 9, 6 .
-
Ðín spátl spíw on,
- Lchdm. ii. 322, 7 :
- 24, 8 :
- 36, 17 .
-
Se ná ne forbeág mid his nebbe ðara triówleásena monna spátl,
- Past. 36 ;
- Swt. 261, 9 :
- Exon. Th. 88, 7 ;
- Cri. 1436 .
-
Spádl,
- Elen. Kmbl. 600 ;
- El. 300 .
-
Spáðl,
- Mt. Kmbl. Rush. 27, 30 .
-
Ða spǽtlu áþwógon úre sweartan gyltas,
- Homl. Th. ii. 248, 26 .
-
Spátlum
salivis,
- Germ. 396, 283 .
-
Ðæne ðe hý heora spátlum on spiwon,
- Wulfst. 183, 21 .
-
Spátlu
sputa,
- Hymn. Surt. 80, 1 .
Bosworth, Joseph. “spátl.” In An Anglo-Saxon Dictionary Online, edited by Thomas Northcote Toller, Christ Sean, and Ondřej Tichy. Prague: Faculty of Arts, Charles University, 2014. https://bosworthtoller.com/28409.
Checked: 1