scenc
- noun [ masculine ]
- 
               Scenc ðú sylst ús potum dabis nobis, - Ps. Spl. C. 79, 6.
 
- 
               Cælc ł scenc wætres caldes calicem aquae frigidae, - Mt. Kmbl. Lind. 10, 42.
 
- 
               Drince scenc fulne, - Lchdm. ii. 116, 21.
 
- 
               Genim ðysse ylcan wyrte seáw ánne scenc (scænc, - MS. H.), i. 110, 21.
 
- 
               Nim þrý scenceas (scæncas, - MS. B.) gódes wínes, 90, 19: 110, 10.
 
Bosworth, Joseph. “scenc.” In An Anglo-Saxon Dictionary Online, edited by Thomas Northcote Toller, Christ Sean, and Ondřej Tichy. Prague: Faculty of Arts, Charles University, 2014. https://bosworthtoller.com/26672.
Checked: 0