stán-bæþ
- noun [ neuter ]
-
Dó on troh háte stánas wel gehǽtte, gebeþe ða hamma mid ðam stánbaðe; ðonne hié sién geswáte, recce hé ða bán,
- Lchdm. ii. 68, 4-7.
-
Stánbæþ,
- 10, 13: 60, 9.
-
Tó stánbæþe,
- 106, 16.
-
Sele him stánbaðu gelóme,
- 106, 25.
Bosworth, Joseph. “stán-bæþ.” In An Anglo-Saxon Dictionary Online, edited by Thomas Northcote Toller, Christ Sean, and Ondřej Tichy. Prague: Faculty of Arts, Charles University, 2014. https://bosworthtoller.com/28716.
Checked: 0