swíþlíce
- adverb
-
Se déma wundrode swíðlíce (
vehementer
),- Mt. Kmbl. 27, 14.
-
Swá sárige on hiora móde and swá swíðlíce gedréfed
permotae,
- Ors. 1, 10; Swt. 44, 30.
-
Ic wát ðæt ðú woldest swíþe swíþlíce beón onǽled
quanto ardore flagrares,
- Bt. 22, 2; Fox 78, 3.
-
Ðá wunode se hálga wer on ancerlífe swíðlíce stíðe,
- Homl. Th. ii. 146, 7.
-
Mé þincþ ðæt ðín gecynd and ðín gewuna flíte swíþe swíþlíce wiþ ðæm dysige,
- Bt. 26, 4; Fox 178, 28.
-
Hwílum líðelíce tó ðreátianne, hwílum suíðlíce and stræclíce tó ðráfianne,
- Past. 21; Swt. 151, 12.
Bosworth, Joseph. “swíþlíce.” In An Anglo-Saxon Dictionary Online, edited by Thomas Northcote Toller, Christ Sean, and Ondřej Tichy. Prague: Faculty of Arts, Charles University, 2014. https://bosworthtoller.com/29867.
Checked: 0