þancian
- verb [ weak ]
- 
                     Drihten ðancode, ǽrðan ðe hé ða hláfas tóbrǽce, - Homl. Th. ii. 400, 16.
 
- 
                     Hé genam ðone calic þanciende accipiens calicem gratias egit, - Mt. Kmbl. 26, 27.
 
- 
                     Ðé þanciaþ Cristes þegnas, - Hy. 7, 52, 49.
 
- 
                     Hí tó ðé cleopiaþ and ðé lofe þanciaþ clamabunt et hymnum dicent, - Ps. Th. 64, 14.
 
- 
                     Hé Gode þancode, - Mk. Skt. 8, 6: Homl. Skt. i. 3, 454.
 
- 
                     Hé feóll tó his fótum and him þancode cecidit ante pedes ejus gratias agens, - Lk. Skt. 17, 16.
 
- 
                     Þearfan ic lǽrde ðæt hié Gode þancodon, - Blickl. Homl. 185, 18.
 
- 
                     Wé sceolon him ðancian, - Homl. Th. ii. 400, 18.
 
- 
                     Hig ðone hláf ǽton Drihtne þanciende, - Jn. Skt. 6, 23.
 
- 
                     Wé þanciaþ ðínes weorðlícan wuldordreámes, - Hy. 8, 9.
 
- 
                     Hié þanciaþ þrymmes þrístum wordum, - Cd. Th. 242, 26; Dan. 425.
 
- 
                     Ne sceal hé beón tó georn deádra manna feós, ne tó lyt þancian heora ælmessan, - Blickl. Homl. 43, 13.
 
- 
                     Hí Gode þonciaþ blǽdes and blissa, - Exon. Th. 77, 14; Cri. 1256.
 
- 
                     Hé ðæs þancode Gode, - Homl. Skt. i. 4, 237.
 
- 
                     Hié Gode þancudan ðæs siges, - Blickl. Homl. 203, 33.
 
- 
                     Ðanca Gode ðínre gesundfulnysse, - Homl. Th. i. 400, 13.
 
- 
                     Þeáh hí his ðé ne ðancien, - Ps. Th. 4, 8.
 
- 
                     Sceolde hé his Drihtne þancian ðæs leánes, - Cd. Th. 17, 10; Gen. 257.
 
- 
                     Se gomela Gode þancode ðæs se man gespræc, - Beo. Th. 2799; B. 1397: Elen. Kmbl. 1921; El. 962.
 
- 
                     Heó Gode þancode ðæs ðe hió sóð gecneów, - 2276; El. 1139: Beo. Th. 1255; B. 625: Andr. Kmbl. 2022; An.
                        1013.
 
- 
                     Þoncade, - Exon. Th. 148, 25; Gú. 750.
 
- 
                     Hí Gode þancodon ðæs ðe hí hyne gesundne geseón móston, - Beo. Th. 3257; B. 1626.
 
- 
                     Þancedon, - 460; B. 227.
 
- 
                     Ic ðancige ðé, ðæt ic ne eom ná swilce óðre magnum, - Homl. Th. ii. 428, 19.
 
- 
                     Hí þanceden þeódne, ðæt hit þus gelomp, - Cd. Th. 298, 16; Sat. 534.
 
- 
                     Ðanca Gode, ðæt he ðé gefultumode, - Bt. 5, 3; Fox 14, 8.
 
- 
                     Ic þancige Gode and eów eallum ðe me wel fylston, and ðæs friðes ðe wé nú habbaþ, - L. Edm. S. 5; Th. i. 250, 4.
 
- 
                  Wé ðé freóndlíce wíc getǽhton ðú ús leánest nú unfreóndlíce fremena þancast as friends we assigned thee a dwelling, thou dost now unkindly requite us and shew thy gratitude for benefits, - Cd. Th. 162, 31; Gen. 2689.
 
- 
                  Sceolde hé mid láce his clǽnsunge Gode ðancian he should shew his gratitude to God for his cleansing by a gift, - Homl. Th. i. 124, 10.
 
- 
                  Þancaþ ł blissaþ gratatur, - Hpt. Gl. 522, 60.
 
- 
                  Ðám ðe þanciaþ yfelum mínum qui gratulantur malis meis, - Ps. Spl. 34, 29.
 
Bosworth, Joseph. “þancian.” In An Anglo-Saxon Dictionary Online, edited by Thomas Northcote Toller, Christ Sean, and Ondřej Tichy. Prague: Faculty of Arts, Charles University, 2014. https://bosworthtoller.com/31521.
Checked: 0