þancian
- verb [ weak ]
-
Drihten ðancode, ǽrðan ðe hé ða hláfas tóbrǽce,
- Homl. Th. ii. 400, 16 .
-
Hé genam ðone calic þanciende
accipiens calicem gratias egit,
- Mt. Kmbl. 26, 27 .
-
Ðé þanciaþ Cristes þegnas,
- Hy. 7, 52, 49 .
-
Hí tó ðé cleopiaþ and ðé lofe þanciaþ
clamabunt et hymnum dicent,
- Ps. Th. 64, 14 .
-
Hé Gode þancode,
- Mk. Skt. 8, 6 :
- Homl. Skt. i. 3, 454 .
-
Hé feóll tó his fótum and him þancode
cecidit ante pedes ejus gratias agens,
- Lk. Skt. 17, 16 .
-
Þearfan ic lǽrde ðæt hié Gode þancodon,
- Blickl. Homl. 185, 18 .
-
Wé sceolon him ðancian,
- Homl. Th. ii. 400, 18 .
-
Hig ðone hláf ǽton Drihtne þanciende,
- Jn. Skt. 6, 23 .
-
Wé þanciaþ ðínes weorðlícan wuldordreámes,
- Hy. 8, 9 .
-
Hié þanciaþ þrymmes þrístum wordum,
- Cd. Th. 242, 26 ;
- Dan. 425 .
-
Ne sceal hé beón tó georn deádra manna feós, ne tó lyt þancian heora ælmessan,
- Blickl. Homl. 43, 13 .
-
Hí Gode þonciaþ blǽdes and blissa,
- Exon. Th. 77, 14 ;
- Cri. 1256.
-
Hé ðæs þancode Gode,
- Homl. Skt. i. 4, 237 .
-
Hié Gode þancudan ðæs siges,
- Blickl. Homl. 203, 33 .
-
Ðanca Gode ðínre gesundfulnysse,
- Homl. Th. i. 400, 13 .
-
Þeáh hí his ðé ne ðancien,
- Ps. Th. 4, 8 .
-
Sceolde hé his Drihtne þancian ðæs leánes,
- Cd. Th. 17, 10 ;
- Gen. 257 .
-
Se gomela Gode þancode ðæs se man gespræc,
- Beo. Th. 2799 ;
- B. 1397 :
- Elen. Kmbl. 1921 ;
- El. 962 .
-
Heó Gode þancode ðæs ðe hió sóð gecneów,
- 2276 ;
- El. 1139 :
- Beo. Th. 1255 ;
- B. 625 :
- Andr. Kmbl. 2022 ;
- An. 1013 .
-
Þoncade,
- Exon. Th. 148, 25 ;
- Gú. 750 .
-
Hí Gode þancodon ðæs ðe hí hyne gesundne geseón móston,
- Beo. Th. 3257 ;
- B. 1626 .
-
Þancedon,
- 460 ;
- B. 227 .
-
Ic ðancige ðé, ðæt ic ne eom ná swilce óðre magnum,
- Homl. Th. ii. 428, 19 .
-
Hí þanceden þeódne, ðæt hit þus gelomp,
- Cd. Th. 298, 16 ;
- Sat. 534 .
-
Ðanca Gode, ðæt he ðé gefultumode,
- Bt. 5, 3 ;
- Fox 14, 8 .
-
Ic þancige Gode and eów eallum ðe me wel fylston, and ðæs friðes ðe wé nú habbaþ,
- L. Edm. S. 5 ;
- Th. i. 250, 4 .
-
Wé ðé freóndlíce wíc getǽhton ðú ús leánest nú unfreóndlíce fremena þancast
as friends we assigned thee a dwelling, thou dost now unkindly requite us and shew thy gratitude for benefits,
- Cd. Th. 162, 31 ;
- Gen. 2689 .
-
Sceolde hé mid láce his clǽnsunge Gode ðancian
he should shew his gratitude to God for his cleansing by a gift,
- Homl. Th. i. 124, 10 .
-
Þancaþ ł blissaþ
gratatur,
- Hpt. Gl. 522, 60 .
-
Ðám ðe þanciaþ yfelum mínum
qui gratulantur malis meis,
- Ps. Spl. 34, 29 .
Bosworth, Joseph. “þancian.” In An Anglo-Saxon Dictionary Online, edited by Thomas Northcote Toller, Christ Sean, and Ondřej Tichy. Prague: Faculty of Arts, Charles University, 2014. https://bosworthtoller.com/31521.
Checked: 2