wǽpen-mann
- noun [ masculine ]
-
Wǽpnmann
mas,
- Anglia xiii. 366, 23.
-
Éghuelc hé ł woepenmon (wépenmon,
- Rush.
- W.S.
omne masculinum,
- Lk. Skt. 2, 23.
-
Wer oððe wǽpman
vir,
- Wrt. Voc. i. 73, 11.
-
Ðes wǽpman
hic mas,
- Ælfc. Gr. 9, 25 ;
- Zup. 50, 15.
-
Ne scríde nán wíf hig mid wǽpmannes reáfe (veste virili) ne wǽpman (vir) mid wífmannes reáfe,
- Deut. 22, 5.
-
Woepenmon ł hee
masculum,
- Mk. Skt. Lind. 10, 6.
-
Hé worhte wǽpman (woepenmonn masculum,
- Lind.
- Mt. Kmbl. 19, 4.
-
Synna wið wǽpman oððe wífman,
- L. de Cf. 6 ;
- Th. ii. 262, 23.
-
Riht is ðæt ǽnige wǽpnmen on mynecena beóderne ne etan ne drincan,
- Wulfst. 269, 9.
-
Wépmen (wǽpned-, v.l.) ge wífmen,
- Bd. 3, 5 ;
- S. 527, 7.
-
Wǽpmen,
- Homl. Ass. 27, 73.
-
xx M wífmanna and wǽpmanna (wǽpned-,
- v.l.
- Ors. 3, 7 ;
- Bos. 61, 30: Homl. Th i. 442, 1: Ælfc. Gr. 6 ;
- Zup. 24, 5.
-
Mægðhád is ǽgðer ge on wǽpmannum ge on wífmannum,
- Homl. Th. i. 148, 14.
Bosworth, Joseph. “wǽpen-mann.” In An Anglo-Saxon Dictionary Online, edited by Thomas Northcote Toller, Christ Sean, and Ondřej Tichy. Prague: Faculty of Arts, Charles University, 2014. https://bosworthtoller.com/34391.
Checked: 2