wrítere
- noun [ masculine ]
-
Lóca hú wlitigne monnan ic hæbbe átǽfred, swá unwlitig wrítere swá swá ic eom
pulchrum depinxi hominem pictor foedus,
- Past. 65 ;
- Swt. 467, 19.
-
Wrítere
scriptor,
gewrit
scriptura,
- Wrt. Voc. i. 75, 7:
antigrafus,
- 61, 5.
-
Wrýtere
librarius, scriba,
- 37, 12.
-
Sewrítere (scriptor), gif hé ne dilegaþ ðæt hé ǽr áwrát, ðeáhhé nǽfre má náuht ne wríte, ðæt bið ðeáh undilegod, ðæt hé ǽr wrát,
- Past. 54 ;
- Swt. 423, 32.
-
Mín tunge ys gelícost ðæs wríteres feþere ðe hraðost wrít,
- Ps. Th. 44, 2.
-
Oft gehwá gesihð fægre stafas áwritene, þonne heraþ hé ðone writere and ða stafas, and nát hwæt hí mǽnaþ.
- Homl. Th. i. 156, 3.
-
Wrítera strican
notariorum characteres,
- Hpt. Gl. 473, 12.
-
Wríterum
antiquariis (antiquariis describentibus,
- Aid. 79
- Wrt. Voc. ii. 88, 16 :
- 5, 40.
-
Siððan mín on Englisc Ælfréd kyning áwende worda gehwelc, and mé his wríterum sende súð and nord ; héht him swelcra má brengan bi ðære bisene,
- Past. pref. ;
- Swt. 9, 14.
-
Ðe læs ðe wé þurh gýmeleásum wríterum geleahtrode beón,
- Homl. Th. ii. 2, 22.
-
purh gýmeleáse wríteras,
- i. 8, 12 :
- Ælfc. T. Grn. 24, 32.
-
Se gyt óþ tó dæg, cwæþ se wrítere, lifigende is,
- Bd. 5, 18 ;
- S. 636, 11.
-
Tó geáre, ðá Brihtferð wrítere ðis áwrát,
- Anglia viii. 327, 11.
-
Ða wríteras and ða ðe hí ymbe writon,
- Bt. 18, 3 ;
- Fox 66, l.
-
Gebyrede þurh ða heardsǽlþa ðara wrítera ðæt hí for heora slǽwþe forléton un-writen ðara monna þeáwas and hiora dǽda, ðe foremǽroste wǽron,
- Fox 64, 33.
-
Esdras se wrítere áwrát áne bóc,
- Ælfc. T. Grn. 10, 37.
-
Rihtwísnyss ðæra wrítera
(scribarum),
- Mt. Kmbl. 5, 20.
-
Folces wríteras
scribas populi,
- 2, 4. v.
Bosworth, Joseph. “wrítere.” In An Anglo-Saxon Dictionary Online, edited by Thomas Northcote Toller, Christ Sean, and Ondřej Tichy. Prague: Faculty of Arts, Charles University, 2014. https://bosworthtoller.com/36664.
Checked: 1