æppel
- noun [ masculineneuter ]
- Wrt. Voc. ii. 54, 40); n.
-
Æppel
pomum,
- Ælfc. Gr. 31, 4.
-
Ęppel
malum,
- Kent. Gl. 962.
-
Scoldon hangigan reáde apla (
mala punica
). Hwæt is getácnod ðurh ðá reádan apla (appla, l. 13)? Se æppel bið betogen mid rinde,- Past. 95, 3-6.
-
On ðæs æples (
pomi
) gewilnunge,- 309, 17.
-
Eaples,
- Sat. 411.
-
Æppeles seáw,
- Lch. i. 350, 2.
- Æples, ii. 132, 11.
-
Æpples,
- 111, 36, 31.
-
Sing ðæt galdor on ðone æppel,
- 38, 4.
-
Gebrǽdedne æppel, súme æppel, ii. 132,
- 14, 15.
-
Of ðám treówe ðe man háteþ mórbeám nim æppel . . . hwítne æppel ðe ðonne gyt ne reádige, i. 330,
- 19-22, 25.
-
Ðá ðá Adam geæt ðone forbodenan æppel,
- Hml. Th. ii. 240, 21.
-
Líðe æppla (appla,
v. l.) mitia poma,
- Ælfc. Gr. 274, 13.
-
Gecyrnlede (-u in margin) appla
mala granata,
- Hpt. Gl. 496, 60: An. Ox. 2, 258.
-
Ðá Affracaniscan æppla
mala punica,
- Wrt. Voc. ii. 83, 52.
-
Æpla,
- Lch. ii. 244, 2.
-
Æpplena
pomorum,
- Ps. L. 78, 1.
-
Appla
dactilorum,
- An. Ox. 2394.
-
Wið gréne æpla,
- Lch. ii. 208, 10. v. milisc in Dict.
-
Æpples
sphaerae,
- Wrt. Voc. ii. 32, 44.
-
Cnuca tósomne ðám gelíce ðe ðú ánne æppel wyrce, Lch. i. 250, 10. II a.
an eye-ball
:-- Gif se æppel léf biþ,- Bt. 38, 5; F. 204, 29.
-
Se óðer æppel wæs geémtigod, and se óðer hangode gehál æt his hleóre,
- Hml. S. 21, 280.
-
Beóð ðá æplas hále . . . sió scearpnes ðæs æples (æpples,Hatt. MS.) . . . Ðurh ðone æpl ðæs eágean,
- Past. 68, 2, 4, 17.
Bosworth, Joseph. “æppel.” In An Anglo-Saxon Dictionary Online, edited by Thomas Northcote Toller, Christ Sean, and Ondřej Tichy. Prague: Faculty of Arts, Charles University, 2014. https://bosworthtoller.com/37877.
Checked: 0