ǽr
- adjective
- 
               From ǽran morgene, - Chr. 538; P. 17, note 11.
 
- 
               Ðá ðe on ǽran tíman lífes wǽron, - Lch. iii. 436, 5.
 
- 
               Ðǽre ǽran hǽle incolomitati pristinae, - An. Ox. 4354.
 
- On ðá ǽran hǽle, 1875.
- 
               On ǽrum tídum, - Lch. iii. 432, 21: 442, 22.
 
- 
               On ðám twám ǽrrum bócum, - Hml. S. pref. 41.
 
- 
               Hé bebeád ǽrest monna primus statuit, - Ors. 6, 30; S. 284, 8: Shrn. 49, 20.
 
- 
               Æt ǽrestan, - Lch. ii. 118, 19. 
 
Bosworth, Joseph. “ǽr.” In An Anglo-Saxon Dictionary Online, edited by Thomas Northcote Toller, Christ Sean, and Ondřej Tichy. Prague: Faculty of Arts, Charles University, 2014. https://bosworthtoller.com/37893.
Checked: 0