æt
- preposition
-
Æt ðǽm ýtmestan dæge,
- Bl. H. 51, 8.
-
Æt þisse ilcan tíde,
- 91, 14.
-
Æt twám cierrun and æt ðǽm þriddan cierre, Ors. 5, 7; S. 228, 28. (l a) where the time is fixed by an occurrence or a condition :-- Æt orwénum lífe
in extremitate vitae,
- Ll. Th. ii. 170, 18.
- Gif æt þirsa misdǽda hwelcere se hund losige, i. 78, 5.
-
Gif his mon getilað æt ðǽre yfelan wǽtan (
when the evil humour is present),
- Lch. ii. 240, 18.
-
Æt ǽnigre neóde,
- Wlfst. 171, 11.
-
Lofsang æt ðám wundrum singan,
- Hml. S. 21, 246. (1 b) with absolute dat. (cf.
-
Hié héton Ióhannes æt his mynstre gebrengan,
- Ors. 6, 10; S. 264, 21: Bt. 7, 3; F. 22, 1.
-
Æt hám gebring,
- Lch. ii. 292, 25.
-
Se sceocca sceall áswǽman æt ús, . . . and Gríst hine ádrǽfð þæt hé ús derian ne mæge,
- Hml. S. 17, 203.
-
Hé geseah áne hlǽdre standan æt him . . . æt ðǽm uferran ende Dryhten hlinode,
- Past. 101, 19.
-
Ðá gesáwon hí ðǽr monige men æt him beón (
adfuisse
),- Bd. 3, 11; S. 536, 21.
-
Hé gesǽton æt mé (
circa me
), óþer æt mínum heáfde, óþer æt mínum fótum,- 5, 13; S. 632, 35.
-
Gegyred myd hǽran æt hyre lýchaman,
- Shrn. 149, 20. ¶
- in place-names
On ðǽr estówe ðe is cweden Æt twyfyrde,
- Bd. 4, 28; S. 606, 5.
-
In loco qui uulgari dictione nuncupatur at Archet,
- C. D. ii. 213, 33.
-
Kóka ealdormon tówearp ðá burg æt Hierusalem,
- Past. 311, 6.
-
Ða beféng Ælfsige þone mann æt Wulfstáne,
- Cht. Th. 206, 23.
-
Leófríc æt (
who lived at
) Hwítciricean . . . and Godwine æt- Worðige, Chr. 1001; P. 132, 6, 8.
- Seó cyrice sceal fédan þá þe æt hire eardiaþ. Bl. H. 41, 28.
-
Hí æt láre wǽron,
- Hml. S. 29, 10.
-
Ic stande æt gebede,
- Ps. Th. 5, 3.
-
Hé sæt æt þǽm ǽfengereordum,
- Bl. H. 73, 4.
-
Hé hæfde mycele gife æt his hláforde,
- Gen. 39, 4.
- Swá ús bið æt Gode, ðonne wé wið hine gesyngiað. Past. 425, 4.
-
Hit stent on úrum dihte hú ús bið æt Gode gedémed,
- Hml. Th. i. 52, 32.
-
Ealle ðá men þe æt þǽre láre wǽron þæt mon Pompeius ofslóg
omnes interfectores Pompeii,
- Ors. 5, 12; S. 242, 23.
-
Hé feóll mid eallum ðám englum ðe æt his rǽde wǽron,
- Hex. 18, 3.
-
Þonne áh se teónd áne swingellan æt him,
- Ll. Th. i. 132, 9.
-
Wé magon beón nyttran æt him
utilius apud eos proficimus,
- Past. 211, 21.
-
Wé habbað gedón swá swá ús swutelung fram eów com æt ðám ƀ. Æðelnóðe,
- Cht. Th. 314, 2.
- Ðæt his fót æt stáne oþspurne. Bl. H. 29, 31.
-
Sé ðe scyldunga bǽde æt (
in the case of
) ofslagenum þeófe,- Ll. Th. i. 204, 27.
-
Be ordále æt þám mannum þe oft betihtlede wǽron,
- 202, 24.
-
Æt þám feówer tóðum fyrestum, æt gehwylcum, .vi. scillingas,
- Ll. Th. i. 16, 2, 14, 15 : 18, 17.
-
Ic eom unscyldig æt þǽre tihtlan,
- 180, 16.
-
Ðæt hé feorh ne geséce æt openre þýfðe,
- 392, 3: 240, 30.
-
Æt þýfðe gewita beón,
- 200, 20.
-
Ealles folces þing byð þe betere æt þám þýfðum,
- 238, 20: 250, 5.
-
Æt eallum slyht and æt ealre þǽre hergunge and æt eallum þám hearmum. . . man eall onweig lǽte,
- 288, 1.
-
Hwæt tó bóte mihte æt þǽm fǽrcwealme,
- 270, 9: Cht. Th. 265, 10.
-
Ðæt se mæssepreóst æt þám þingum (
in illis rebus
) þone bisceop áspelian móte,- Ll. Th. ii. 176, 33.
-
Hé geceápade mid his feó æt þǽm consule þæt. . . ,
- Ors. 5, 7; S. 228, 15.
-
Hwæt hæfst ðú æt þám gifum?,
- Bt. 13 ; F. 38, 4.
-
Hé hine gebohte æt þám mannum,
- Gen. 39, 1: Hml. S. 29, 150.
-
Leornige gehwá Godes beboda æt wísum láreówum,
- Hml, S. 12, 136.
-
Hé undernam láre æt him,
- 29, 76.
-
Hí ætgædere gelǽrede wǽron æt Aristotolese
sibi apud Aristotelem condiscipulum,
- Ors. 3, 9 ; S. 132, 2.
-
Eówer blód ic ofgange æt wilddeórum and eác æt þám men,
- Gen. 9, 5.
-
Ic ne mæg findan æt mé seolfum þæt ic hine geseó,
- Ors. 5, 12; S. 244, 1. (g)
-
Æt heáfde peninc, æt sylh peninc, gesyfledne hláf ǽt hreócendum heorðe, Wlfst. 170, 20. (h) with verbs of saving, redeeming, &c.,
from
:-- Ðæt lond æt him álésan,- Ors. 1. 10; S. 44, 9.
-
Gyf hit man æt ðeófes hands áhret,
- Ll. Th. i. 226, 4.
-
Hí áhreddon þæt cild æt þám wulfe, Hml. S. 30, 186. (i) marking object of which one is deprived :-- Gif hwylc man reáfige óðerne æt his dehter
si homo quis alterum filia sua spoliaverit,
- Ll. Th. ii. 208, 7.
- Gif man beó æt his ǽhtan bereáfod, i. 286, 16: Gen. 43, 18: Ex. 32, 25.
-
Hé hine berǽdde æt þám ríce,
- Chr. 887; P. 80, 18. (j)
-
Hí wǽron gemartyrode æt þám mánfullan Nero,
- Hml. S. 29, 117.
-
Heó wearð gehǽled æt þám apostole,
- 36, 264.
-
Æt sume cierre,
- Past. 131, 12.
-
Hé hit nó ne ylde æt nón, þonne hé tó middes dæges sceolde hám cuman,
- Gr. D. 206, 22.
-
Seó is nú get æt þysne andweardan dæg mid wuldrum geweorþod,
- Bl. H. 125, 17.
-
Ríneþ blódig regn æt ǽfen,
- 91, 34: 93, 3.
-
Eall eorþe bið mid þeóstrum oforþeaht æt þá endlyftan tíd,
- 93, 6.
-
Hí hine besencton on þá eá æt his cneówa,
- Bl. H. 43, 30.
-
Geond ealle eorþan gǽþ heora swég, æt þá ýtmestan gemǽro heora lár and heoraword,
- 133, 35.
-
Andlanges ðǽre díc æt ðæne ellenstyb,
- C. D. iii. 24, 3.
- B. adv. or without following case.
-
Sé sé ðe swelc ne sié dǽr nó æt ne cume,
- Past. 59, 10.
-
Ic eów cleopode tó mé, ac gé mé noldon æt cuman,
- 247, 21.
- Eówerne gefeán eów nán mon æt ne genimð. Past. 187, 22.
-
Wiþ ðæt beón æt ne fleón,
- Lch. i. 96, 25.
-
Mid eallum his geféran ðe ðær æt wǽron
(qui aderant),
- Bd. l, 25; 8. 487, 7: Gr. D. 220, 6.
-
Æt wǽron úre bróþru,
- Bd. 4, 5; S. 572, 12.
-
Ðé men ðe him æt wǽron,
- 5, 5; S. 618, 6: Hml. S. 30, 144.
-
Mé wǽron æt manige men,
- Gr. D. 83, 13.
-
Búton ic æt wese (
adsim
) eów.- Coll. M. 28, 21.
-
Ic bidde þæt þú æt sý mínum sangum,
- Lch. i. 308, 22.
-
Ðǽm bréðer ðe him æt stód,
- Shrn. 64, 12: Bl. H. 149, 31.
-
Ðá ðe mé æt sǽton
qui mihi adsederant,
- Bd. 5, 13 ; S. 633, 12. See
Bosworth, Joseph. “æt.” In An Anglo-Saxon Dictionary Online, edited by Thomas Northcote Toller, Christ Sean, and Ondřej Tichy. Prague: Faculty of Arts, Charles University, 2014. https://bosworthtoller.com/38001.
Checked: 0