eahta
- 
                  Eahta eádignyssa synd ... þá eahta eádignyssa belimpað tó mannum, - Hml. Th. i. 554, 9, 13.
 
- 
                  Eahta (ehta, v. l. ) hund míla lang,- Bd. 1, 1; Sch. 8, 2.
 
- 
                  Ehta (æhto, - L., æhtowe, R.) dagas, Lk. 2, 21.
 
- 
                  Æfter eahta (æhtuo. L., dæge æhtowum, - R.) dagum, Jn. 20, 26.
 
- Æfter dagum æhtuu, p. 8, 6.
- Æhtu óra seulfres, p. 188, 9.
- 
                  Eahtu and ðritðeih uintra .xxxviii. annos, p.- 4, 8.
 
- 
                  Ðá téno anð ðá aehtou (æhtowe, R.) illi decem et octo, - Lk. 13, 4.
 
- 
                  Mid feáwum bróþrum, ꝥ is seofonum oððe æhtum (eahtum, v. l., þæt wǽron seofon oððe eahta, v. l. ), - Bd. 4, 3; Sch. 351, 7.
 
- 
                  Ne wearð má þonne him eahtum, - Angl. xi. 2, 39.
 
- Cf. seofon.
Bosworth, Joseph. “eahta.” In An Anglo-Saxon Dictionary Online, edited by Thomas Northcote Toller, Christ Sean, and Ondřej Tichy. Prague: Faculty of Arts, Charles University, 2014. https://bosworthtoller.com/43244.
Checked: 0