gástlíce
- adverb
-
His micelnesse ne mæg nán monn ámetan; nis ꝥ ðeáh no líchomlíce tó wénanne, ac gástlíce,
- Bt. 42 ; F. 258, 14.
-
Tódál þǽra metta wé ne healdaþ, for þon þe ealle þá gástlíce (
spiritaliter
) wé understandaþ,- An. Ox. 40, 27.
-
Gástlíce
typice
,- II, 103.
-
Þǽr ðu gemunan woldest hwylcra gebyrda þú wǽre and hwylcra burgwara for worulde, oþþe eft gástlíce hwilces geférscipes ðú wǽre on ðínum móde,
- Bt. 5, l ; F. 10, 4.
-
Ðone monn ðe gǽstlíce (gást-, v. l.) liofað
qui spiritaliter vivit
,- Past. 61, 7.
-
Ðæt ðæt gé gǽsðlíce (gást-, v. l.) underféngon, gé willað geendigan flǽsclíce
cum spiritu coeperitis, nunc carne consummemini
,- 207, 14.
Bosworth, Joseph. “gástlíce.” In An Anglo-Saxon Dictionary Online, edited by Thomas Northcote Toller, Christ Sean, and Ondřej Tichy. Prague: Faculty of Arts, Charles University, 2014. https://bosworthtoller.com/46970.
Checked: 0