sóna
-
Hǽlend him tó cwæþ, 'Lóca nú'. . . Hé þá sóna instæpes geseh,
- Bl. H. 15, 27.
-
Þá cleopedon his ðegnas him tó . . . Hé him sóna ondwyrde, and him stiernlíce stiérde,
- Past. 197, 18.
-
Se líchama hine ná ne onstyreþ syþþan seó sáwl him of biþ; ac sóna hé molsnaþ,
- Bl. H. 21, 28.
-
Hine nǽnig mann mihte gebindan, ac sóna instæpe (
continuo
) þá bendas tóslupan,- Bd. 4, 22; Sch. 457, 15.
-
Hér Rómáne þǽm pápan, his tungon forcurfon and his eágan ástungon . . . and þá sóna eft Gode fultomiendum hé meahte geseón and sprecan,
- Chr. 797; P. 56, 12.
-
Sóna efter
(statim iterum)
se hona gesang,- Mk. L. 14, 72.
-
Sóna ic þínes suna róde geseó, ic mid þám wiðsace þissere worulde,
- Hml. S. 23 b, 451.
- Se gegyrla þe ic hæfde, sóna swá ic Iordanen oferfór, mid ealdunge tótorene forwurdon, 570.
-
Sóna swá ic anwóc, swá wilnode ic eft wínes,
- Past. 431, 17.
-
Sóna swá ic þé ǽrest geseah ðus murciende, ic ongeat ꝥ þú wǽre út áfaren of þínes fæder éþele,
- Bt. 5, 1; F. 8, 27. v. eft-, efter- sóna.
Bosworth, Joseph. “sóna.” In An Anglo-Saxon Dictionary Online, edited by Thomas Northcote Toller, Christ Sean, and Ondřej Tichy. Prague: Faculty of Arts, Charles University, 2014. https://bosworthtoller.com/58303.
Checked: 0