tál
- noun [ feminineneuter ]
-
Tál
denotatio, detractio,
- Scint. 83, 6.
-
Tále
suggilationis (viluperationis,
- Hpt. Gl. 527, 3 ),
- Anglia xiii. 37, 298.
-
Tále
vituperationem,
- Ps. Spl. 30, 16.
-
Þurh tále
per detractionem,
- Confess. Peccat.
Ne tále ne dóþ
neque calumniam faciatis,
- Lk. Skt. 3, 14,
Ðurh ðis beóþ áwecte saca and tála
hinc suscitantur rixe, detractiones,
- R. Ben. 124, 18,
Módignys ácenþ yfelsacunge, ceorunge, and gelómlíce tála,
- Homl. Th. ii. 222, 8.
-
:-- Ǽlc synn and tál biþ forgifen mannum, ac ðæs Hálgan Gástes tál ne bið nǽfre forgifen
omne peccatum et blasphemia remittetur hominibus, Spiritus autem blasphemia non remittetur
- (
- Mt. 12, 31 ),
- Homl. Th. i. 498, 22.
-
Se cwyð tál ongeán ðone Hálgan Gást, se ðe mid unbehreówsigendre heortan þurhwunaþ on mándǽdum,
- 500, 15.
-
Nán man ne beó swá dyrstig, ðæt hé ǽnig word oððe ǽnig (ǽnige?) tál cweðe ongeán eówerum Gode,
- ii. 20, 28.
-
Tál and gebismerung
subsannatio et illusio,
- Ps. Lamb. 78, 4.
-
Þe læs ðe heó dó ðé on tále cuman feóndum ðínum
ne faciat te in obprobrium venire inimicis tuis,
- Scint. 177, 4.
-
Ðæt man God tó tále habbe
that God be mocked,
- Wulfst. 299, 14.
-
Ðás word ðe Sennacherib ásende tó hospe and tó tále ðé and ðínum folce
(verba Sennacherib, qui misit ut exprobraret nobis Deum viventem,
- 2 Kings 19, 16 ),
- Homl. Th. i. 568, 19.
-
Tále
ganniturae, cachinnatione,
- Hpt. Gl. 441, 2.
-
Tále
subsannationem,
- Ps. Lamb. 43, 14.
-
Ða bóceras ðæt tǽldon; ac heora tál næs ná of rihtwísnysse,
- Homl. Th. i. 338, 20.
Adjectiva
getácniaþ oððe herunge oððe tál
- (
- tále, MS. V.: tǽl, MS. T. ),
- Ælfc. Gr. 5;
- Zup. 12, 11.
Bosworth, Joseph. “tál.” In An Anglo-Saxon Dictionary Online, edited by Thomas Northcote Toller, Christ Sean, and Ondřej Tichy. Prague: Faculty of Arts, Charles University, 2014. https://bosworthtoller.com/30192.
Checked: 1