wǽtan
- verb [ weak ]
-
Ic ðweá lauo, lauas:ic wǽte
lauo, lauis
,- Ælfc. Gr. 37 ;
- Zup. 220, 6.
-
Ic mín bedd wǽte (wétu, Ps. Surt.) mid teárum
lacrymis stratum meum rigabo
,- Ps. Th. 6, 5.
-
Wǽteþ
ingurgitat,
- Wrt. Voc. ii. 90, 59 :
- 47, 19.
-
Ne is ðæt wín tó þicgenne ðætte hǽteþ and wǽteþ ðone innoþ,
- Lchdm. ii. 246, 5.
-
Mec (
an animal's skin
)brýd wǽteþ in wætre.
- Exon. Th. 393, 34 ;
- Rä, 13, 10.
-
Heó genam ðæs gehálgodan sealtes, and wǽtte,
- Guthl. 22 ;
- Gdwin. 98, 2.
-
Wǽt ðæt gewrit on ðam drence,
- Lchdm. ii. 350, 15.
-
Wǽt wulle mid biccean hlonde.
- 362, 17.
-
Wǽt ðæt liþ mid ecede,
- ii. 134, 9.
-
Wǽt mid ðínum scytefingre,
- Techm. ii. 126, 2.
-
Hí ða lifre wǽten,
- Lchdm. i. 346, 23.
-
Hé wylle mid ðam seáwe his eágan hreppan and wǽtan,
- 128, 13.
-
Wǽtan
rigare, humectare,
- Hpt. Gl. 421, 54.
-
Wǽtende
humectans,
- Wrt. Voc. ii. 43, 28 :
- Lchdm. ii. 156, 20.
-
Wǽtendum
rorantibus, tingentibus,
- Hpt. Gl. 439, 55.
Bosworth, Joseph. “wǽtan.” In An Anglo-Saxon Dictionary Online, edited by Thomas Northcote Toller, Christ Sean, and Ondřej Tichy. Prague: Faculty of Arts, Charles University, 2014. https://bosworthtoller.com/34480.
Checked: 1